Žáci s problémy

Žák se při nástupu do 1. ročníku jevil jako tichý a introvertní chlapec, po zavření škol ve školním roce 2020-2021 se během distančního vyučování začaly objevovat první problémy; žák neplnil úkoly, neodevzdával distančně zadávané úlohy a zhoršil se mu prospěch. Při online vyučování měl problém objevit se před kamerou. Na výzvu vyučujících, aby zdůvodnil, proč nezpracovává úkoly, tvrdil, že zadáním nerozumí. První problémy avizovala vyučující slovenského jazyka. Následně byl proveden pohovor a výchovná poradkyně doporučila zákonnému zástupci speciální pedagogicko-psychologické vyšetření. Výsledky vyšetření neukázaly žádné poruchy v rozhraní dyslexie, dysgrafie nebo poruchy pozornosti, ale bylo doporučeno psychiatrické vyšetření kvůli podezření na sociální fobii.

Žák se po nástupu do 2. ročníku znovu chová introvertně, sedí sám ve školní lavici, má hlavu skloněnou a velmi těžko se vyjadřuje. Na psychiatrickém vyšetření nebyl a mamince doma tvrdí, že žádné problémy ve škole nemá. Má i nadále problém s předáváním domácích úkolů během karantény a krátkodobého distančního vzdělávání. Někteří vyučující však zaregistrovali určitý posun při komunikaci – žák se občas zeptá, pokud něčemu nerozumí, a došlo k zlepšení v předmětech informatika a administrativa a korespondence, občas dochází ke komunikaci se spolužáky.

Žáka stále pozorujeme a v případě nějakých změn kontaktujeme matku. Na hodinách etické výchovy plánujeme vytvořit aktivity, aby sám dokázal vyjádřit svůj názor i obhájit postoj před spolužáky.

Žák se při nástupu do 1. ročníku jevil jako komunikativní, velmi šikovný chlapec, uměl vyjádřit svůj názor při vyučování i přesto, že se nepřipravoval pravidelně, uměl reagovat a pospojovat si souvislosti. Během prezenční výuky se však u něj projevily změny nálad, někdy jsme zaznamenali smutek, někdy zvýšenou aktivitu. Problém nastal po uzavření škol v minulém školním roce. Žák přestal pracovat, přihlašovat se na online vyučování a plnit si domácí úkoly. Proto jsme uskutečnili pohovor s rodičem a výchovným poradcem.

Žák tvrdil, že distanční vyučování mu vůbec nevyhovuje a byl by nejraději ve škole. Hlavní příčinou na základě rozhovoru se žákem a rodičem bylo, že žije v neuspořádané rodině, odstěhoval se k otci, s matkou má velmi špatný vztah a pociťuje vůči ní nenávist. Po tomto rozhovoru a otcově příslibu zlepšení se žák začal pravidelněji připravovat na vyučování a opět více komunikovat.

Po nástupu do 2. ročníku opět pracuje, reaguje na vyučovacích hodinách, ale opět se projevuje kolísání nálad a v některých vyučovacích hodinách se vyjadřoval, že život nemá smysl ……. ale pak tvrdil, že to myslí z legrace.

Žáka a jeho chování sledujeme a myslím si, že jeho změny nálad vyplývají z fungování v neuspořádané rodině a z nevypořádaného vztahu s matkou.

Odpověď:

Distanční, resp. online vzdělávaní, které bylo během covidové epidemie doporučováno, přineslo množství změn, s nimiž se museli jak učitelé, tak i žáci, ale i jejich rodinní příslušníci vyrovnat.

Já jsem osobně zaznamenala, že pro některé žáky to bylo vykoupení z neblahé situace – např. vysvobození ze šikany spolužáků, kratší vyučování, více času na individuální přípravu atd.

Na druhou stranu, někteří z toho měli trauma. Online přenos mohl odkrýt jejich soukromí, které si z různých důvodů hlídali, ztráceli sociální kontakt, přišli o únik z problémového domácího prostředí atd. Často stávalo, že učitelé pozorovali u svých žáků změny chování.

Prvním viníkem, který přišel na řadu, bylo obvykle distanční vzdělávání. Fungování společnosti se však změnilo. Všichni jsme sa snažili nějak přežít pandemii. Postihlo to i soukromé a pracovní prostředí, které sa navzájem ovlivňovalo. Někde to pomohlo vztahy upevnit, jinde naopak docházelo k velkým rozepřím až rozpadům. Samozřejmě to mělo vliv i na žáky.  Ne vždy však prvotní příčina vycházela z formy práce při výuce.

Život se nezastavil a věci sa prostě vyvíjely, ať už vlivem pandemie či jinak; k některým jevům by došlo i bez ní.

Je vhodné, abychom prošli sebereflexí. Pomůže, když žákům poskytneme prostor, v němž si můžou trochu víc zhodnotit, jak se toto období u nich vyvíjelo. Jaké změny v jejich životě proběhly, co je jiné, co ztratili, co získali, s čím sa museli utkat, co naopak zvládali bravurně a co si z toho odnášejí. Kam je to celé posunulo. I pedagogům pomůže ponořit se trochu hlouběji do problémů. Také je dobře, že takové hodnocení udělají i sami učitelé.

Jsou situace, jejichž řešení opravdu není v kompetenci pedagoga. Je proto úplně v pořádku, když se takovým problémem zabývá odborník k tomu určený.  Je důležité, aby učitel uměl vyhodnotit, do jaké míry může být nápomocný a kde jeho kompetence, resp. povinnost, končí. Určitě si to nemůže vyčítat nebo vnímat jako své selhání, jestliže zainteresované strany nechtějí spolupracovat. Když učitel udělal všechno, co považoval za správné, ale selhává to na aktivitě druhé strany, tak je třeba přijmout situaci jako fakt, s nímž budeme muset nějakou dobu existovat. Pomoci můžeme jen těm, kdo o naši pomoc opravdu stojí.