Fyzické napadení mezi žáky

Zažila jsem velmi nepříjemnou až stresující situaci, a to fyzické napadení jednoho žáka druhým žákem, jinými slovy bitvu. Udála se na konci vyučovací hodiny, kdy žáci opouštěli učebnu. Žák AB (17-letý) podle jeho slov kamarádsky, dal pěstí do břicha žákovi XY (19-letý). Jenže žáka XY to vyprovokovalo nejprve k chycení žáka AB ze zadní strany krku, pak ho sotil do lavic, pak mu dával facky za ucho. Po mém dost hlasitém křičení sice přestal, ale nestačilo a znovu mu ještě dal facku. Toto byl incident.

Co jsem udělala? Během celé bitvy jsem dost hlasitě a zřetelně mluvila až křičela, aby žák XY přestal a při tom jsem ho oslovovala jménem. Ostatní žáci byli z toho velmi vystrašení, nikdo se mezi ně nemíchal, ani se nesnažil bitvě zabránit. Poslala jsem je ven ze třídy, včetně napadeného žáka AB a žáka XY jsem nechala ve třídě a domlouvala jsem mu a snažila se ho uklidnit. Celou dobu jsem se ale velmi bála, měla jsem strach, co když si nedá žák rozumně domluvit a začne skotačit ještě víc.

Přes dlouholeté zkušenosti se žáky a řešením více konfliktů mezi nimi, učitel v daném okamžiku uvažuje, zda postoj, který zaujal, byl správný k vyřešení dané situace/ konfliktu.

Odpoveď:

Zde šlo skutečně o vyhrocenou situaci, kdy i učitelka měla strach z toho, že může být fyzicky napadena, příp. může dojít jinou formou k ještě větší eskalaci agresivity žáka.

Nevím, co bylo skutečnou příčinou reakce staršího žáka. Jen se domnívám, že se mohlo jednat o pasivní agresivitu. Čili „kamarádský úder“ byl jen spouštěč nakumulované zlosti. Možná to vůbec nemělo souvislost s konkrétním žákem, nebo naopak, mezi těmito dvěma osobami bylo něco nevyjasněno.

Velmi správné bylo, že učitelka nejprve odsunula diváky a poté rozdělila přímé aktéry do jiných místností.

Na začátku se snažila agresivnějšího žáka uklidnit zvýšeným hlasem až křikem, když nereagoval. Žák mohl být v amoku a vůbec neregistroval požadavky pedagoga. Jdeme-li zaútočit, podvědomě jsme připraveni, že může nastat situace, že bude na nás někdo křičet. Náš mozek počítá s takovou situací a vytvoří si „obranný mechanismus“. že to přestane vnímat jako hrozbu, nebo přestane zcela vnímat hlas učitele („selektivní hluchota“). V takové situaci je vhodné zareagovat nečekaně, ideálně způsobem, který demonstruje naše silnější postavení (nejčastěji síla zvuku, neboť fyzická síla povede k odporu). použít píšťalku, silnější hudbu, … Vytvořit neočekávanou situaci. Pro lepší pochopení použiji možná neobvyklý a přehnaný příklad. Co myslíte, že by se stalo, kdyby učitelka vyzvala přihlížející, aby začali zpívat?

Vyhrocené situace si žádají neobvyklá řešení, která by měla být ale taková, že situaci nevyostří ještě více. Cílem je vytrhnout přiměřeným šokem agresora z jeho jednání, zmást ho.

Potom je důležité na chvíli aktérů od sebe oddělit, než utichou emoce, opadne agresivita. Nechat si od každého vysvětlit jeho pohled na danou situaci, ale zároveň ho navést, aby se snažil pochopit jednání druhé strany. Je dobré, aby se snažili pochopit i ostatní, kteří byli při incidentu – přihlížející, učitel.

Je důležité, aby žáci uměli zhodnotit přiměřenost své aktivity. I u prvního – mladšího žáka – bych se zabývala tím, zda tohle byl vhodný způsob projevu kamarádství, jaká jiná rizika to v sobě neslo, co si myslí, proč reagoval jeho spolužák takto. Jak hodnotí tuto celou situaci, jak ho to zasáhlo a jaké ponaučení si bere z toho pro sebe.

Stejným způsobem bych probrala situaci i se starším žákem. Tady bych se ale více snažila dovést ho k uvědomění, proč reagoval takovýmto způsobem.

Pokud už jsou „hlavy ochlazené“ je vhodné ještě projít celou situaci společně v trojici a vést žáky k tomu, aby se snažili pochopit i ostatní strany, jak se cítili a stejně si uvědomili adekvátnost svého jednání a jeho možné důsledky. Rozhovor bych končila tak, aby tito žáci navrhli řešení celé situace is ohledem na prevenci do budoucna a přebrala jejich návrhy tak, aby to odpovídalo přípustným řešením.