Jak prosadit své inovativní metody?

Druhým rokem pracuji na nové základní škole jako pedagog českého jazyka a výtvarné výchovy. V pedagogické práci využívám především projektové vyučování a méně práce s učebnicí. Dávám přednost tomu, aby žáci hodně četli a prostřednictvím čtení přicházeli na gramatické zákonitosti přímo v knihách, které mají rádi a které jsou jim blízké. Nekladu tolik důrazu na klasické známkování, žáci u mě nemají tolik známek a klasickým písemkám se spíše vyhýbám.

Dostávám se však pravidelně do konfliktu s vedením školy a rodiči, protože ti mají pocit, že nedostatečně známkuji a z jejich pohledu pak nemám dostatek podkladů pro hodnocení žáků.

Já se dlouhodobě snažím oponovat tím, že se snažím každého žáka dobře poznat a mít z hlediska jeho hodnocení přehled průběžně o jeho schopnostech, i když nejsou podloženy konkrétní známkou. Někdy se mi to daří, někdy je velmi těžké před vedením a rodiči tento přístup obhájit.

Rovněž mne trápí přemíra administrativy, kterou na nás škola klade a v případě, že ji neplním dle představ vedení, je mi to opět vytýkáno, i když jiným pedagogům, kteří rovněž nemají dostatek známek a zápasí s administrativou, to samé vytýkáno není. Připadá mi, že existuje vůči mně a kolegům, kteří jsou třeba u vedení oblíbenější, dvojí metr.

Protože jsem na škole poměrně nová, netroufám si vedení v těchto věcech příliš oponovat a spíše se vždy snažím přizpůsobit. Nevím však, jak dlouho tuto situaci ustojím. Na škole bych ráda zůstala, protože jinak jsem s programem, kolegy i zaměřením školy spokojena.

Odpověď:

Vnímám, že jako učitelce Vám velmi záleží na rozvoji vašich žáků. Velice oceňuji, že Vám jde v prvé řadě o žáka, o to, abyste mu vštěpovala praktické znalosti do života a dělala vyučování přístupnějším. Na druhé straně se však potýkáte s nepochopením vedení a rodičů. Rozumím, že pokud se člověk snaží vydat pro druhé ze sebe maximum a je za to ještě kritizován, ubírá mu to chuť, sílu a přivádí do vnitřního konfliktu, zda to má vůbec smysl.

Důležité je Vaše vnitřní přesvědčení. Jaký smysl vám dává vaše práce? Jaký přínos má styl Vaší práce pro ty, kterým je určena? A jaký přínos to má pro školu, rodiče? A na druhé straně – Jaká úskalí tato Vaše práce může mít? Kde mohou vnímat problém Vaši žáci, což může překážet vedení školy, příp. rodičům? V čem přesně vidí problém? Které jsou ty konkrétní věci, které chtějí, abyste dělala jinak? Vysvětlete jim, co by mohli „ztratit“ ONI (ne žák), pokud byste přistoupili na jejich požadavek. A naopak, ukažte, jaké to má konkrétní PRO NĚ (ne žáka) výhody.

Připusťte, že pravda je uprostřed.

Bohužel práce pedagoga je náročná v tom, že není jen o vztahu učitel-žák, ale vstupují tam i další subjekty, které jsou oprávněny nějakým způsobem do procesu zasahovat. Abychom našli způsob konsenzuálního řešení, potřebujeme citlivě vnímat potřeby a požadavky všech zúčastněných. Ptejte se na požadavky, požádejte je o spolupráci při hledání řešení, která by mohla být přijatelná v nějaké míře pro všechny.

Druhý problém, se kterým jste se podělila, je Váš pocit, že vedení nemá stejná kritéria pro všechny zaměstnance. Oceňuji Váš postoj, že jde o Vaše subjektivní vnímání. Ale i tak, je to určitě skličující. Trochu to přeženu – ale nikde není psáno, kdy může zaměstnanec začít s vyjadřováním svého názoru 😊 Požádejte vedení o individuální rozhovor, kde věcně, bez emocí a s důrazem na to, že si uvědomujete svůj subjektivní postoj, řeknete, jak vnímáte svou situaci ve škole. Rozhovor postavte do roviny, kde nebudete hodnotit či kritizovat druhou stranu, ani hájit svá jednání, pokud Vás o to nepožádájí. Dejte jasně najevo, že vám jde jen o hledání řešení, jak byste mohli v systému fungovat s co největším vnitřním klidem. Obava, kterou máte z oponování Vaši frustraci jen umocňuje. Vy nechcete oponovat, tak neoponujte. Poslechněte si jen stanovisko a názor druhé strany. Rovněž ji požádejte o návrh řešení. Pokud se nebudete cítit v kondici přistoupit na nějaký způsob řešení, jednoduše řekněte, že o tom budete uvažovat. (Ne musím, ale budu).

Věřím, že máte všichni alespoň jeden společný cíl, a to je „blaho“ žáka-dítěte. A to je dobré východisko pro to, abyste nevzdávali chuť hledat „alespoň podobnou řeč“.

A věřte, že určitě budete 😊 a to vám pomůže najít alespoň trochu přijatelné řešení.

About the Author: Mgr. Jana Lajošová

Lektorka a trenérka soft skills. Koučka pro jednotlivce i týmy. Při své práci využívá metody založené na poznatcích neurověd.

Další informace o odbornících a realizačním týmu projektu učitel bez stresu naleznete v části O nás.

Sdílejte na sociálních sítích

Zdroje 1. pomoci